Konečně jsme se zase sešli! Po dlouhé pauze a pár trénincích jsme vyrazili na turnaj do Hostivaře. Ač po ránu bylo počasí nestálé a po obloze se honily zlověstné mraky, tak nakonec se počasí zlepšovalo, stejně jako výkony našeho týmu.

V trochu jiném pojetí byl i systém turnaje. Tentokráte s pěti hráči v poli a jedním brankářem, v našem případě brankářkou.

Základní skupinu jsme prošli bez porážky. Pravda, že jen s jednou výhrou a dvěma remízami, ale utkání s Hradcem jsme dotahovali a naše výkony strmě rostly. Párkrát se nám povedlo vybojovat nájezd a přihrávky byly přesnější a prudší.

Semifinálové utkání s Hostivaří byl náš vrcholný zápas, který jen smolně neskončil naším vítězstvím. Celou druhou půli jsme soupeře mačkali do jejich kruhu. Vyrovnali jsme skóre, ale druhý gól nepřidali. A to dvakrát míček tancoval na brankové čáře.

Poslední utkání s Pragou nám ukázalo, že je stále co se nového naučit s hokejkou, ale bojovnost, souhra a týmový duch našeho družstva byl úžasný.

Musím si i postesknout, bohužel nás bylo málo. Když na trénink chodí přes 20 dětí a na turnaj dorazí 7, je to málo a až dvě výjimky jen kluci… Apeluji na Vás všechny rodiče, posílejte, vozte děti, účastně se turnajů. V Hostivaři jsme zažili skvělou atmosféru a nálada v týmu, když se vyhrálo byla na úrovni evropské fotbalové Ligy mistrů…

Díky všem hráčům za jejich výkony a nasazení. Velké uznání za výkony kapitánovi Vaškovi, někdy byl na hřišti doslova všude, kapitánskou pásku si zasloužil. Samovi za úžasnou práci s hokejkou, Elišce za odpovědné bránění a odhodlání překonat sama sebe, Vojtovi B. za rychlé ataky a střely, Vojtovi C. za výbornou obranou činnost a prudké rozehrávky, Káje za odvahu, kdy šla na nájezd proti Hostivaři, Míšovi za nadšení a Terezce za úžasné brankaření. Kdy při našich útocích neměla dlouhé minuty co dělat a pak neuvěřitelně vychytala nájezdy.

Prostě úžasné dopoledne.

Franta Buršík