Dodržuji místo, termín a čas zápasového srazu, na tréninku jsem minimálně 5 minut před jeho začátkem.

Před odchodem z domova si důkladně zkontroluji, že mám s sebou vše, co budu potřebovat, protože jinak nemohu hrát. Nesmím zapomenout na sportovní oblečení, obutí, hokejku, chrániče, rukavičku, láhev s pitím a další pomůcky, o kterých mi trenér řekl, že je mám nosit.

Než jdu na hřiště, tak si sundám z krku klíčenku, čip do jídelny, z hlavy kšiltovku, odložím sluneční brýle, do batohu si schovám prstýnky či řetízky, a pokud mám dlouhé vlasy, tak si z nich udělám culík, copánek, anebo si nasadím sportovní čelenku.

Půl hodiny před tréninkem nebo zápasem si nedám žádné jídlo. Pokud hraju na turnaji, tak mi trenér řekne, kdy je ten správný čas si dát lehkou svačinku (ovoce, zeleninu, zdravou tyčinku…), kterou jsem si vzal s sebou. Když sportuji, tak piju vodu. Hranolky, párek v rohlíku, čokoládu, kofolu, malinovku a další nezdravé věci si můžu dát, až je odehráno, pokud mi to rodiče dovolí.

Trenér to se mnou myslí dobře a chce, abych bych nejlepší hráč. Potěší mě jeho pochvala, když něco udělám dobře, naslouchám mu, když mi radí, jak se dá nějaká věc dělat lépe. Bez odmlouvání přijmu trest, když jsem zlobil, a příště to už neudělám.

Své spoluhráče v týmu podporuji ve všech situacích a nikdy se s nimi nehádám. Vím totiž, že sám to nezvládnu a pokud bude náš tým držet při sobě, bude se nám dařit.

V zápasech se soupeři chci vyhrávat, ale vždy bojuji čestně a podle pravidel. Soupeřům se nikdy neposmívám. Při zápase má hlavní slovo rozhodčí, ať se mi to líbí nebo ne. Nikdy o jeho rozhodnutích nedebatuji a hraji dál, abych pomohl svému týmu.

Pozemní hokej je sportem pro slušné kluky a holky, a proto nesmím ze sebe vypustit jediné sprosté slovo, i kdybych to myslel jen z legrace nebo byl hodně naštvaný.

Jsem hrdý na to, že reprezentuji mnichovický hokej. Vím, že všechny věci kolem mě něco stojí, a tak pomůcky a vybavení nikdy neničím a po tréninku je uklidím na své místa, aby sloužily kamarádům, kteří hrají po mě.