Naše mise?

Není tajemstvím, že mistrovství Evropy dívek do 18 let se bude hrát příští měsíc v chorvatském Záhřebu, a protože v širší nominaci reprezentačního týmu se to mnichovickými hráčkami jen hemží, vydaly se starší žákyně s měsíčním předstihem na špionáž přímo na místo, aby mohly předat důležité informace svým starším spoluhráčkám. Tuto tajnou misi jsme zamaskovali účastí na mezinárodním turnaji „18th Memorial Boris Farkas“ pořádaném HK Trešnjevka. 😊

Tomu by uvěřil asi málokdo. Samozřejmě, hlavní motiv účasti našeho týmu byl úplně jiný. Být s týmem delší dobu spolu, v jiném prostředí, poměřit síly s kluby, se kterými se v domácí lize nesetkáváme, a do další hokejové kariéry získat nové zkušenosti a zážitky. A vše se výtečně povedlo.

Jak se dařilo na hřišti?

Čtvrté místo našich děvčat po dvou výhrách a třech těsných prohrách v konkurenci převážně klučičích týmů je skvělý výsledek. Medaile byla na dosah, jenomže máme drobný problém. Když se v zápasech daří, náš tým funguje skvěle, jak dobře promazaný a seřízený hodinový strojek ze Švýcar. Hra má systém, je to v pohybu, a když si holky věří, tak jedna drzá klička střídá ještě oprsklejší přihrávku. Ale běda nám, jakmile se dostaneme pod tlak. Vzájemná podpora a povzbuzování se vytratí, jak mlha nad ránem, a ze skvělého týmu jsou „hašteřivé báby“. Naštěstí osa týmu (a její nebližší) už pochopila, že tudy cesta k úspěchu nevede a že je lepší všechny situace v zápasech řešit stejně, jako mimo něj. 

A co se vlastně dělo mimo hřiště?

Společné ranní rozcvičky jsou samozřejmostí. V delší zápasové přestávce došlo na relaxaci i legraci při koupání v průzračném jezeře Jarun, nebo si děvčata vzájemně zaplétala copánky, protože je důležité nejen dobře hrát, ale i u toho dobře vypadat.  

Při noční bojovce se pak projevilo, co je největší síla našeho týmu – vyrovnanost. Děvčata se zcela náhodným losem rozdělila do dvou týmů. Soutěžily v získání informací o chorvatském pozemním hokeji, které na internetu v mobilu spolehlivě nenajdete, a tak bylo zapotřebí ptát se domorodců. Druhou částí byly dovednostní soutěže. Skóre 27:26 mluví jasně > vyrovnanost je naší největší devízou. A kdyby los seskládal složení týmů jinak, dopadne to stejně.

Tohle je „namoudušinapsíušinakočičísvědomí‘ skvělá parta hokejově zapálených holek, která se po večerním příjezdu a postavení stanů hned a dobrovolně vrhá na hřiště za tréninkem.  

Díky moc organizátorům za pozvání a realizaci krásné sportovní akce v přátelské atmosféře od A až do Z. Stejně velké díky patří trenérce Martině Babické, která opět připravila skvělý sportovní program. Jak na drátkách vše klapalo i v zázemí týmu, protože svou dvouroli kustóda & zdravotníka skvěle zvládla Kačka Dobrá.

Těšíme se na další akce!